Fiskální politika

Fiskální politika představuje vědomé využívání státního rozpočtu (ostatních veřejných rozpočtů) za účelem dosažení stanovených cílů. Patří mezi stabilizační politiky HP.

Fiskální politika

Hlavním cílem fiskální politiky je udržení vyváženého ekonomického růstu a zajištění nízké míry nezaměstnanosti. – při zachování výrazného akcentu i směrem k dalším cílům, jakými jsou nízká a stabilní inflace resp. vyrovnaná platební bilance.

Fiskální politika plní v ekonomice následující funkce

• redistribuční (zajištění přerozdělení důchodů)
• alokační (zajištění efektivní alokace především veřejných států)
• stabilizační (jedná se o stabilizaci hospodářského cyklu)

Nositelem fiskální politiky je vláda, v přeneseném smyslu pak ministerstva, samosprávné kraje či obce

Rozpočtová x fiskální politika

1. Rozpočtová politika
   1. upřednostňuje redistribuční a alokační funkce veřejných financí
   2. veřejné zdroje slouží:
      1. k financování produkce veřejných statků
      2. na odstranění či vyrovnání efektů externalit
      3. na sociálně motivovanou redistribuci důchodů
   3. cílem je dosažení vyrovnaného rozpočtu (vyrovnanost vypovídá o zodpovědném finančním hospodaření státu – nerozdává více, než může)
   4. hlavním nositelem je ministerstvo financí
   5. cílem je vyrovnaný rozpočet
2. Fiskální politika
   1. klade důraz na stabilizační funkce veřejných financí
   2. snaha prostřednictvím veřejných financí ovlivnit reálné makroekonomické proměnné
   3. cílem je dosažení makroekonomické rovnováhy
   4. vyrovnanost státního rozpočtu je považována za jeden z cílů, nemusí být ovšem prioritní
   5. fiskální politika představuje vědomé využívání státního rozpočtu za účelem dosažených určitých cílů
   6. jedná se o využití záměrných změn objemu a struktury veřejných příjmů a výdajů, záměrné volby typu a objemu rozpočtového salda a způsobu jeho krytí

Typy fiskální politiky

• Expanzivní fiskální politika

cílem je zvýšení AD či AS, což v konečném důsledku vede ke zvýšení úrovně produktu, snížení míry nezaměstnanosti a ke změně cenové úrovně

• Restriktivní fiskální politika

cílem je brzdění, zpomalení růstu AD a AS nebo jejich snížení. Výsledkem je pak tlumení jak růstu produktu, tak i snižování míry nezaměstnanosti nebo dokonce snižování úrovně produktu a zvyšování míry nezaměstnanosti. V obou případech dochází rovněž ke změně cenové hladiny

Nástroje fiskální politiky

Automatické stabilizátory

• vestavěné stabilizátory
• pokud jsou zavedeny, působí automaticky a nevyžadují žádné další zásahy státu.
• Automaticky stabilizují ekonomiku
• cílem regulace agregátní poptávky, v ekonomickém růstu snižuji výdaje ze státního rozpočtu, zvýšíme zatížení obyvatelstva a tím utlumíme poptávku
• Jedná se zejména o:
  1. mandatorní (každoročně povinné) výdaje, - povinné, mají oporu v zákonech – starobní důchody, spoření atd. o změně rozhoduje vláda
  2. progresivní daně z příjmu – tzv. klouzavá progrese – různá daňová pásma, čím větší je příjem tím je příjem daněn vyšší sazbou, když ekonomika roste – dostává se na potenciální produkt, rostou nominální veličiny včetně mezd – jednotlivý eko subjekty se dostávají do daňových pásem s vyšším zdanění
  3. transferové platby (např. podpora v nezaměstnanosti – jednorázové dávky ze SR směřující k subjektům)
  4. dalšími můžou být pojištění pro platby v případě nezaměstnanosti, státní výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce atd.

Diskrétní opatření

• jednorázová opatření, která jsou zaměřena na realizaci akutních změn v národním hospodářství. Jedná se např. o:
  1. změnu daňových sazeb a zavedení nových daní
  2. změnu ve výši jednotlivých položek vládních výdajů
  3. změnu struktury vládních výdajů
  4. veřejné programy a projekty zaměstnanosti
• mají výhodu oproti vestavěným stabilizátorům ve větší pružnosti a operativnosti,
• cílem je udržení ekonomiky na potenciálním produktu
• problémem však mohou být časová zpoždění v jejich uplatňována, protože o nich rozhoduje vláda

Politicko-ekonomický cyklus

Pojmem politicko-ekonomický cyklus je označována skutečnost (přesvědčeni), že vlády mají schopnost manipulovat ekonomikou tak, aby dosáhly svého znovuzvolení. Stručně je možno říci, že se vláda snaží, aby se pozitivní výsledky její hospodářské politiky dostavily v období, kdy se voliči rozhoduji o další politické reprezentaci země.

Vláda se chová racionálně ve smyslu maximalizace vlastního užitku politikům tím, že ji jde o žádoucí vývoj makroekonomických indikátorů, počítá s časovým zpožděním svých hospodářských opatřeni a předpokládá, že jsou voliči „krátkozrací“, to znamená, že lepe hodnotí současnost a zapomínají na dřívější „strádáni“. Hospodářská politika tudíž směřuje k tomu, aby nepopulární opatřeni byla provedena již v počátcích politického cyklu a v období před volbami jsou hospodářsko-politická opatřeni již zaměřena na ovlivněni voličů ve prospěch kladného hodnoceni vlády, přičemž se uznává, že manipulovat s rozpočtovými výdaji je jednodušší než manipulovat s makroekonomickými agregáty. Skutečny dopad manipulace rozpočtovými výdaji se však do makroekonomických agregátů v konečných důsledcích promítne – z toho se pak vyvozuje základní hodnotící přistup pomoci Phillipsovy křivky.

Základním předpokladem existence politicko-ekonomického cyklu je tedy poznáni, že hospodářská politika může mít vliv na vývoj hospodářství, tzn. byt účinná a že vláda je potenciálně schopna svými opatřeními manipulovat ekonomikou do té míry, že voliči postřehnou tuto účinnost

Státní rozpočet

• základním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet. Především jeho výdajová a příjmová stránka.
• je centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední orgány státní správy
• tvoří ho příjmová stránka (daně, cla, poplatky, příjmy z prodeje státního majetku atd.)
• tvoří ho výdajová stránka (výdaje na nákup zboží, služeb a transferové platby)
• Státní rozpočet se v ČR sestavuje na 1 kalendářní rok a má podobu zákona
• pokud není zákon o státním rozpočtu přijat, hospodaří se podle rozpočtového provizora
• státní rozpočet je utvářen v rámci rozpočtového procesu, který se skládá:
  1. sestavování (ministerstvo financí)
  2. projednávání a schvalování (nejdříve vláda, poté v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR)
  3. kontroly plnění (státní závěrečný účet schvalovaný v Poslanecké sněmovně)
• schvalování rozpočtu probíhá pouze v Poslanecké sněmovně (ne Senát) a to ve třech čteních
• od druhého čtení se nesmějí měnit velikosti finančních prostředků v jeho jednotlivých částech.
• největším příjmem SR je pojistné na sociální zabezpečení a DPH, spolu se spotřební daní
• je nejdůležitější částí veřejných rozpočtů
• veřejné rozpočty zahrnují rozpočty krajů a obcí a státní fondy. Místní rozpočty patří mezi klíčové nástroje samosprávy. Jsou sestavovány obcí a krejm na kalendářní rok a schvalovány jejich zastupitelstvem
• důležité jsou také státní fondy
  • státní účelové fondy (státní fond kultury, životního prostředí, tržní regulace zemědělství, podporu a rozvoj české kinematografie atd.), slouží k účelové podpoře či regulaci vybraných ohrožených sektorů ekonomiky.
• do soustavy veřejných rozpočtů patří také rozpočty státních podniků
• na státní rozpočet má vliv i kolísání HDP, ovlivňuje příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu, těžké potom koncipovat rozpočet jako vyrovnaný.

Výdaje státního rozpočtu

• vládní nákupy – výdaje na chod státu (administrativa, obrana, policie – zajištění bezpečnosti státu)
• transferové platby – dávky, podpory, příspěvky (nezaměstnanost, bydlení, doprava)
• veřejně poskytované služby – kultura, zdravotnictví, školství, sport
• podpora firem v podobě státních subvencí – zemědělství, těžební průmysl, doprava,
• splácení státního dluhu – úroky + úmor
• běžné výdaje: (transfery, sociální dávky, každoročně se opakují)
• investiční výdaje: (hmotný a nehmotný majetek – např. výstavba elektrárny)
• mandatorní (nárokové) výdaje: výdaje, které stát platit musí, protože se k tomu zavázal smlouvou nebo dle zákona (úroky ze státního dluhu, příspěvky na stavební spoření)

Příjmy státního rozpočtu

• daně (DPH, spotřební daň – nejvíce)
• platby na sociální pojištění (závisí na normách daného státu):
  • nemocenské
  • důchodové
  • zdravotní
  • politika nezaměstnanosti
• dovozní cla (důležité pro rozvojové země – integrace do světové politiky)
• poplatky
• přijaté úroky
• příjmy z pronájmu majetku

Vyrovnanost státního rozpočtu

• každoročně vyrovnaný
  • uplatňován do nástupu Keynesiánců
  • stát, stejně jako jednotlivec nemůže z principu vydávat více peněz než přijímá.
  • těžko proveditelný – protože část výdajů jsou mandatorní, ostatní jsou těžko ovlivnitelné v krátkém období
  • Vláda si naplánuje takové výdaje a příjmy, které se budou rovnat a v rámci rozpočtového plnění bude přijímat opatření aby došlo k tomu že skutečné příjmy a výdaje se budou rovnat
  • Velmi těžko realizovatelný protože si vláda může naplánovat, ale neodráží to skutečný vývoj ekonomiky
  • Není ani žádoucí, státní rozpočet působí jako automatický stabilizátor
  • Trvání na vyrovnaném rozpočtu by přivodilo ještě větší recesi
  • Vláda utlumí výdaje – nezaměstnaní lidé budou mít méně prostředků
  • Dlouhodobě předchází negativním důsledkům deficitu,
• cyklicky vyrovnaný rozpočet
  • dlouhodobě udržovány průměrné příjmy na úrovni průměrných výdajů, což nutně neznamená každoročně vyrovnaný rozpočet (vyrovnaný dle situace v ekonomice)
  • v období recese by měla být uplatňována expanzivní hospodářská politika (zvýšení vládních výdajů a snížení daní = deficit)
  • v období konjunktury restriktivní HP (vede k přebytku, daňové příjmy jsou vysoké a vládní výdaje nízké)
  • problémem je, že politikové rádi schvalují deficitní rozpočet v období recese, avšak v období konjunktury je přebytkový rozpočet schvalován jen velmi obtížně.

Deficit a jeho financování

Cyklický deficit

• tzv. pasivní deficit - vzniká jako důsledek cyklického vývoje reálného produktu v období recese, je uhrazen přebytkem rozpočtu, když je ekonomika v expanzi
• je důsledkem fungování vestavěných stabilizátorů

Strukturální deficit

• způsoben špatně nastavenými záměrnými diskrétními opatřeními (vedou ke stimulaci agregátní poptávky a výstupu)
• příliš velké výdaje a velké transfery
• např. v případě, kdy je eko na potenciálním produktu a vykazuje deficit, vláda si žije nad poměry, má větší výdaje než příjmy a to je špatně! Pokud země vykazuje strukturální deficit, je potřeba to řešit pomocí reforem veřejných financí, ekonomika nedokáže vytvořit tolik zdrojů pro vládní výdaje.

Skutečný rozpočtový deficit

• cyklický + strukturální (skutečné příjmy mínus skutečné výdaje)

Faktory ovlivňující výši státního rozpočtu

• expanzivní fiskální politika
• vládní populismus
• snahu rozložit důsledky výdajového šoku na delší časové období
• snahu o rozložení daňové zátěže apod.

Vnější faktory

• kolísání tempa ekonomického růstu
• zvýšení agregátní cenové hladiny (inflace, rozp. organizace budou chtít více peněz)
• růst cen základních surovin, cenové šoky (doprava, armáda, policie¨)
• vývoj úrokové míry
• úrok z veřejného dluhu
• mimořádné události

Financování deficitu

• Dluhovým financováním
  • transformaci do veřejného dluhu, vydá a prodá dluhopisy
  • souvisí s emisí státních dluhopisů a jejich prodejem
    • Soukromý sektor – zvýšení domácího dluhu
    • Do zahraničí – (centrální banky, vláda…), zvýšení zahraničního dluhu, zvýšení pasivního salda tržního účtu platební bilance
• Peněžním (emisním) financováním
  • přemění se do monetární báze = hotovost a bankovní rezervy
  • peněžní financování kraje buď
• půjčka od ČNB
  • úvěrová emise – přímým bankovním úvěrem (přímo půjčí) a nebo přímý nákup státní cenných papírů (vytiskne peníze, ale to nesmí). Úvěrová emise je ve většině států zakázaná. Zvýšené množství peněz v ekonomice má negativní důsledky – inflace
  • monetizace dluhu = ČNB koupí státní CP, ale sekundárním trhu ze svých rezerv, je povolena, negativní důsledky
• půjčka ze zahraničí (MMF, centrální banky jiných zemí)
  • zvýšení pasivního salda běžného účtu platební bilance
  • zvýšení zahraničního dluhu
  • změně úrokové sazby
  • změna měnového kurzu

Rozpočtové deficity

Argumenty pro:

• využití nevyužitých úspor
  • všichni mají prostředky, které neutratí, nakoupí CP za úspory a vláda získá to, co by zůstalo ladem, ovlivňuje důchodovou situaci – motivace ke zvýšení výdajů
• zajímavé investiční příležitosti pro veřejnost
  • pro firmy i domácnosti, vláda si nemůže dovolit nesplatit dluh a úroky, bezpečná investice
  • v případě deficitu způsobeného snížením ani lze očekávat použití úspor k investicím – firmy mají více prostředků, tím se zvýší investiční výdaje a dlouhodobě poroste ekonomika

Argumenty proti:

• úrokové platby ze státního dluhu (více dluhu musí platit + úroky)
• vyšší úrokové sazby
  • vyčerpání soukromých úspor (tzv. vytěsňovací efekt) – půjči-li si vláda u domácích ekonomických subjektů, nevzniká vnější zadlužení země, ale může dojít k odčerpání nabídky peněz ze soukromé části – peníze pak chybí domácnostem a firmám
• inflační spirála v případě možnosti vytištění peněz – při narušení nezávislosti CB na vládě, kdy CB tiskne další peníze, přičemž to není podloženo růstem produkce
• změna měnového kurzu – zvýšení úrokových sazeb má za následek příliv kapitálu do ekonomiky, to zhodnocení měny, a to má následně za následek omezení vývozu a podpora dovozu
• časová zpoždění – destabilizují ekonomiku
• politické problémy – měli by se omezit vládní výdaje (nepopulární kroky)

ve veřejných rozpočtech se v ČR projevují deficitní sklony, které mají strukturální charakter dochází k výrazné akceleraci růstu veřejného dluhu prohlubování deficitů je důsledek rozevírajících se nůžek mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů